Vegan trauma

Vegan trauma

Slovo trauma pochází z řeckého τράυμα / rána a v psychologii označuje událost narušující naše běžné prožívání. 

Vzniká v situacích, které jsou pro nás spojené s prožíváním hrůzy, bezmoci nebo šoku, kdy nemáme nad situací kontrolu.

Trauma má ještě jednu zajímavou vlastnost: nemusí se dít nutně nám osobně. Stačí, když přihlížíme tomu, jak se taková negativní situace děje někomu dalšímu. Člověku, zvířeti, ale podle nových poznatků i přírodě, planetě (eco-grief).

Vegan trauma

Je specificky spojeno s pozorováním zvířat, která někdo týrá – ať už psychicky nebo fyzicky. Lidé, kteří sledují takové týrání, vykazují typické známky traumatu. Na fyzické rovině jde o prožívání emocí bezmoci, vzteku, strachu, znechucení, které mohou být střídané nebo doplněné pocity úzkosti, nereálnosti, disociace jako obranných mechanismů.

Lidé mohou po přihlížení týrání zažívat fleshbacky záběrů trpících zvířat, trpět prožíváním přehnaných emocí, nebo naopak neschopností cítit jakékoliv emoce, upadat do depresivních stavů až s existenciálním a misantropickým aspektem. Výjimkou nebývá ani nechuť patřit dál k lidskému druhu, stud za činy způsobené zvířatům lidmi. Objevují se také sebedestruktivní a suicidální tendence.

Fyzické projevy mohou zahrnovat únavu nebo naopak fyzický neklid, neschopnost zdravě spát, noční můry.

Posttraumatická stresová reakce

Reakce na trauma mohou být akutní a jednorázové – a pokud je člověk schopný je postupně doprožít, zpracovat, ať už sám nebo s pomocí okolí nebo psychologa, časem mohou vymizet. Není ale výjimkou, že se reakce objeví i po několika měsících odloženě, a pak mluvíme o posttraumatické stresové reakci /PTSD/.

Tu zažívá mnoho veganů už z podstaty věci – míra fyzického a psychického týrání na jatkách, v laboratořích, je objektivně velmi vysoká, a proto i trauma může být velmi silné – a projevit se tedy až opožděně v podobě PTSD.

Komplexní trauma

Pokud se dál trauma opakuje, nebo člověk žije v opakovaných traumatech se společným tématem, dochází ke komplexnímu traumatu. A tím jsou vegani také ohroženi ze své podstaty: kdykoliv vidí v obchodě pult s naporcovanými těly zvířat, v reklamách hlavy prasat na podnose, přijdou do kontaktu s rybařením, hony v lese, zabijačkami, ale i cirkusy nebo setkáním s jakýmkoliv dalším týráním zvířat, které je sociálně schvalované. Sociální okolí, které není respektující, vegany také často zásobí nevyžádaným online materiálem vyvolávajícím další traumata.

Empathy-based stress

V psychologii známe také skupinu reakcí na stres, které se označují jako empathy-based stress: vyčerpání prožíváním soucitu s druhými (compassion fatigue, vicarious traumatization a další). V profesích psychoterapeutů je opakovaně doloženo, že pouze nasloucháním se u nich mohou rozvinout stejné posttraumatické reakce, jako kdyby trauma sami prožili (Newell et al., 2015), dále je prokázané u záchranářů, ale i veterinářů (Rauvola, Vega & Lavigne, 2019). I k těmto reakcím u veganů dochází velmi často, protože schopnost empaticky soucítit s druhými je základem etického rozhodnutí nejíst zvířata velmi často. Vegan psycholožka Clare Mann tyto stavy nazývá vystopia, jako protiklad k utopii – tedy světu plnému radosti, svobody a soucitu.

Dlouhodobý život s traumatem

Trauma a jeho chronické formy nezahrnují „jenom“ popsané negativní emoce. Postupem doby se v psychice ukládají i ve formě dalších ničivých projevů – hlavním je negativní sebepojetí. Tedy hluboce zakořeněný pocit, že člověk je „jiný“, odlišný natolik, že je méně hodnotný, než ostatní. Díky tomu se lidé pak někdy nevědomě začínají vyhýbat vztahům, zážitkům s druhými. Objevují se i další projevy jako emocionální citlivost nebo reaktivní vztek.  

Tím se všechna traumata – ať jde o vegan trauma nebo trauma ze sexuálního zneužití nebo války, podobají. Víme už také to, že způsobují postupně i některá psychosomatická onemocnění (Kolacz & Porges, 2018).

Co s tím: péče, činy a konstruktivní naděje

Prvním krokem je vědět o tom, co se s námi – vegany – děje. Pokud to víme, je možné pracovat na ošetření traumatu a posunu ke spokojenějšímu životu. Z něj se pak může odvíjet změna životního stylu a konání smysluplných aktivit, které mění to, co veganům vadí: utrpení zvířat a degradace planety.

Takové produktivní činy – narozdíl od energii beroucích negativních emocí traumatu – energii dodávají, a skutečně pomáhají měnit svět.  

Jedním z nových konceptů environmentální psychologie, která v mnoha ohledech z mého pohledu vegan psychologii zahrnuje, je i koncept konstruktivní naděje (Converse, Austin, 2022). Ta si zaslouží samostatný článek, ale jen rychle shrnuto: žít ve stavu beznaděje a depresí oslabuje společenskou změnu, kterou témata jako klimatická krize – nebo utrpení zvířat – vyžadují. Jak zmínil klimatolog Michael Mann v jednom rozhovoru, „mnoho z těch, kdo padnou za oběť depresi a zoufalství by jinak byli první, kdo by volali po nějaké aktivitě.“

Takže hlavní doporučení může znít třeba tak: I když je to těžké, nenechejte si vzít energii negativními prožitky vegan traumatu – pracujte s ním, a svůj opravdový zájem o zvířata obracejte do pozitivní motivace okolí a praktických aktivit, které zvířatům opravdu pomohou. A tím nám všem. 

Zdroje:

Converse, B. A., & Austin, M. M. K. (2022). People-watching and the environment: Looking for signs of hope while concern outpaces action. Current Opinion in Psychology, 43, 249–253. doi:10.1016/j.copsyc.2021.08.00

Hyland P, Shevlin M, Fyvie C, Karatzias T. (2018). Posttraumatic stress disorder and complex posttraumatic stress disorder in DSM-5 and ICD-11: Clinical and behavioral correlatesJ Trauma Stress. 2018;31(2):174-180. doi:10.1002/jts.22272

Kolacz, J. & Porges, S. W. (2018). Chronic diffuse pain and functional gastrointestinal disorders after traumatic stress: pathophysiology through a polyvagal perspective. Frontiers in medicine, 5:145. Doi: 10.3389/fmed.2018.00145

Newell, J. M., Nelson-Gardell, D. & MacNeil, G. (2015). Clinician responses to client traumas: a chronological review of constructs and terminology. Trauma Violence & Abuse 17(3), 306-313. Doi: 10.1177/1524838015584365

Rauvola, R. S., Vega, D. M., & Lavigne, K. N. (2019). Compassion Fatigue, Secondary Traumatic Stress, and Vicarious Traumatization: a Qualitative Review and Research Agenda. Occupational Health Science.doi:10.1007/s41542-019-00045-1 

KDE VEGAN PSYCHOLOGII NAJÍT:
 
 

Start typing and press Enter to search